Nejdéle do roka koronavirem onemocníme všichni. Jde jen o to, aby se lidé s těžším průběhem choroby mohli během promořování populace vystřídat na JIP s řízenou ventilací.
Onemocnění koronavirem se šíří celosvětově. Někde částečně kontrolovaně, většinou však nekontrolovaně. Česká vláda se 10. března rozhodla vstoupit do počínající epidemie na našem území tím, že bude na populační úrovni aktivně ovlivňovat všechny tři články epidemického procesu. Izolovat zdroje onemocnění, minimalizovat cestu přenosu a chránit velmi vnímavé skupiny obyvatel masivními protiepidemickými opatřeními. Vládě jde o pozvolné rozložení nemocných v čase.
Rozhodnutí je to správné, i když je pocítí každá rodina a každý člověk v Česku. Ne každý s ním souhlasí, taková opatření totiž omezí společnost, ale zas tak nebolí, jako bolí úmrtí blízkého člověka.
Panika a agrese nepomůžou
Panika, naštvanost nebo agrese, i kdyby jen slovní, nepomůžou. Je jasné, že nejdéle do roka onemocníme všichni, a jde jen o to, aby se všichni s těžším průběhem pneumonie mohli během promořování populace vystřídat na JIP s řízenou ventilací.
O nic jiného nejde; jen o poměr vážně nemocných a počtu JIP lůžek s ventilací v určitém časovém bodu. Vláda a ministerstvo zdravotnictví dělají správné kroky k tomu, aby se epidemie koronaviru na území Česka výrazně zpomalila a aby byl pořád dostatek kapacit pro všechny potřebné.
Mezi nejvíce ohrožené patří určitě skupiny seniorů (jichž je nejvíce), chronicky nemocných, hospitalizovaných a osob s oslabeným imunitním systémem přirozeně, nebo v důsledku léčby.
Zbytek populace by měl jako celek vyjádřit úctu ke starším a k tomu, co za svůj život dokázali, a především, že nás vychovali. Proto je velmi žádoucí se snažit o minimální kontakt i mezi doposud zdravými mladými, a tím zabránit přenosu viru mezi nejvíce vnímavé.
Ve chvíli, kdy si budeme chtít prosazovat svoje osobní zájmy, budeme chtít jít, kam chceme, a budeme pořád hledat skulinky, jak doporučení obejít, tak tím ukazujeme, že je nám jedno, jak se s tím ohrožená populace vypořádá. Při obcházení pravidel se v jeden časový okamžik změní poměr lehce a těžce nemocných a nakonec to může zasáhnout naši rodinu, naše rodiče či prarodiče. I oni potřebují na individuální úrovni čas na oddálení onemocnění.
Nebezpečná zátěž
Vysoký počet nemocných ve zdravotnických zařízeních v jeden okamžik je obrovskou zátěží pro personál. Ta by mohla být tak extrémní, že by nebylo možné vyloučit chyby v ochraně před infekcí a došlo by třeba i k nedodržení zásad protiepidemického režimu.
Onemocnění by se přímo nebo nepřímo mohlo přenášet i na další zdravotnické pracovníky. To by vedlo k větší infekční dávce pro zdravotníky a k onemocnění s velmi těžkým průběhem. Tito lidé jsou totiž postupně, trvale a nejvíce exponováni. Bylo by velmi špatné, pokud by byl náš zdravotní systém v určitém čase zahlcen buď vysokým počtem nemocných, nebo nedostatkem personálu.
Měli bychom si vážit zavedeného systému zdravotní péče, který máme. Někteří lidé na zdravotnictví nadávají, ale já jsem při svém působení ve světě více socialistické ve smyslu široce dostupných a bezplatných zdravotních služeb a kapitalistické ve smyslu špičkových výkonů, zařízení a diagnostiky nikde neviděl.
Když už něco podobného ve světě existuje, mají zaveden alespoň regulační poplatek. Lidé, kteří zvažují, že odjedou do zahraničí, by tak měli vzít v úvahu, že tam mohou být nejen v karanténě, ale také hospitalizováni a léčeni, a ne vždy to bude zdravotnictví na stejné úrovni jako u nás. V našich nemocnicích na infekčních odděleních a klinikách je skutečně jedna z nejlepších péčí na světě.
Čas je potřebný také k tomu, aby se dořešily všechny návrhy výzkumníků na léčbu onemocnění. Ukazují se slibné cesty s antivirotikem remdesivir, které je ve Spojených státech v klinickém hodnocení, a pokud se prokáže jeho efekt, mohlo by být k dispozici na konci dubna.
Dále se zjistilo, že biologické léky ve formě monoklonálních protilátek, které se používají k léčbě některých autoimunitních onemocnění právě tím, že dokážou utlumit zánět, mohou pomoci nejtěžším případům onemocnění, kdy imunitní systém nemocného „přestřelí". Všichni výzkumníci ale žádají o další čas na zjištění skutečné efektivity možných léčebných postupů.
Tělo si zvyká
Čas a klid potřebují i nemocní, protože i zde je rovnice velmi jednoduchá. Koronavirus je nový a tělo si musí proti němu vytvořit v imunitním systému obranu. Pokud je člověk mladý a zdravý, tak se plná ochrana vytváří za 3–4 týdny od vniknutí viru do těla.
Pokud však člověku imunitní systém nefunguje tak dobře, může to být až 6 nebo i více týdnů. Právě u těchto osob může vzniknout zápal plic. A tím, že není doposud žádná zásadní léčba (kromě stimulace imunitního systému), je nutné nasadit léčbu na mírnění příznaků a čekat, zda si imunitní systém vytvoří obranu vůči viru.
Bílé krvinky a jedna z jejich nejdůležitějších složek, lymfocyty, jsou na začátku infekce postiženy, protože ony jsou spotřebovávány k ochraně před virem. Než krvetvorba přinese další obranné buňky, trvá to nějaký den. A tak i v imunitním systému nejde zase o nic jiného než o čas.
V USA nyní analyzovali jejich případy onemocnění a z nich je patrné, že inkubační doba by mohla být kolem 10–12 dní, ale prvotní velmi mírné příznaky, jako je bolest všech svalů těla, malátnost, kašel, tělesná teplota do 38 °C, se objevují během prvního týdne. Teprve v druhém týdnu se objevují závažnější potíže s dýcháním. Je to průměrně 8 dní do rozvoje dušnosti a průměrně 9 dní do vzniku primárního virového zápalu plic.
Onemocnění koronavirem není jako chřipka, která má klasicky náhlý nástup s vysokou teplotou. I zde jde o čas, protože zpočátku mírné onemocnění může přejít v těžší formu, a proto je dobré nezahlcovat zdravotní systém mírnými případy.
Současná pandemie doposud potvrdila, že klasická, jednoduchá a staletími prověřená protiepidemická opatření mohou velmi efektivně fungovat i nyní. Koronavirus, stejně jako jiné respirační infekce, se přenáší hlavně kontaktem, kdy dávka přenosu je vyšší a doba expozice je podstatně delší než při přenosu vzduchem. Proto je dobré mýt si ruce mýdlem – ne hystericky, stačí šestkrát za den, a tím se sníží počet virových partikulí na kůži. Mýdlo totiž efektivně ruší obálku viru, a proto se stále používá při vymývání rány po poranění vzteklým zvířetem proti přenosu vztekliny.
Pokud si lidé po důkladném omytí rukou s mýdlem omyjí ještě obličej, bude to efektivnější. Oběma způsoby velmi výrazně snižujeme infekční dávku. Pokud se však malé množství viru dostane do dýchacích cest, ještě nic není ztraceno.
Saunování pomůže
V dýchacích cestách máme na buňkách sliznic, ve kterých se chce pomnožit virus, vrstvičku hlenu, která je zásadní pro ochranu před vniknutím viru.
Hlen se výrazně ztlušťuje, pokud měníme například teplotu na sliznici saunováním, pokud pobýváme u moře a slaný vzduch dráždí k další produkci hlenu, nebo prostě když běháme třeba několik desítek kilometrů týdně. Otužování totiž nesouvisí tolik s tím, kolik máme bílých krvinek, ale hlavně s tím, jak silný hlen se všemi nespecifickými působky přirozené ochrany těla máme na povrchu sliznic k dispozici.
Výrazná část naší populace si téměř odvykla sportovat, a i toto je částečně důvod, proč vznikají u tolika osob respirační onemocnění a proč se tak snadno šíří. Moře nemáme, abychom k němu chodili každé ráno inhalovat slaný vzduch, a tak nám nezbývá nic jiného než běhat.
Myslím si, že v tuto chvíli kritizovat nebo obcházet nařízení či doporučení vlády a ministerstva zdravotnictví není vhodné, a měli bychom je dodržovat. Třeba jen proto, že máme v sobě alespoň trochu respektu k rodičům a prarodičům. Připravovat se na další epidemii můžeme třeba tím, že po skončení koronavirové pandemie budeme více sportovat.
Autor: Jiří Beran, profesor epidemiologie
A nakonec, jak zvýšit hladinu lymfocytů? https://www.wikihow.cz/Jak-zv%C3%BD%C5%A1it-hladinu-lymfocyt%C5%AF
Onemocnění koronavirem se šíří celosvětově. Někde částečně kontrolovaně, většinou však nekontrolovaně. Česká vláda se 10. března rozhodla vstoupit do počínající epidemie na našem území tím, že bude na populační úrovni aktivně ovlivňovat všechny tři články epidemického procesu. Izolovat zdroje onemocnění, minimalizovat cestu přenosu a chránit velmi vnímavé skupiny obyvatel masivními protiepidemickými opatřeními. Vládě jde o pozvolné rozložení nemocných v čase.
Rozhodnutí je to správné, i když je pocítí každá rodina a každý člověk v Česku. Ne každý s ním souhlasí, taková opatření totiž omezí společnost, ale zas tak nebolí, jako bolí úmrtí blízkého člověka.
Panika a agrese nepomůžou
Panika, naštvanost nebo agrese, i kdyby jen slovní, nepomůžou. Je jasné, že nejdéle do roka onemocníme všichni, a jde jen o to, aby se všichni s těžším průběhem pneumonie mohli během promořování populace vystřídat na JIP s řízenou ventilací.
O nic jiného nejde; jen o poměr vážně nemocných a počtu JIP lůžek s ventilací v určitém časovém bodu. Vláda a ministerstvo zdravotnictví dělají správné kroky k tomu, aby se epidemie koronaviru na území Česka výrazně zpomalila a aby byl pořád dostatek kapacit pro všechny potřebné.
Mezi nejvíce ohrožené patří určitě skupiny seniorů (jichž je nejvíce), chronicky nemocných, hospitalizovaných a osob s oslabeným imunitním systémem přirozeně, nebo v důsledku léčby.
Zbytek populace by měl jako celek vyjádřit úctu ke starším a k tomu, co za svůj život dokázali, a především, že nás vychovali. Proto je velmi žádoucí se snažit o minimální kontakt i mezi doposud zdravými mladými, a tím zabránit přenosu viru mezi nejvíce vnímavé.
Ve chvíli, kdy si budeme chtít prosazovat svoje osobní zájmy, budeme chtít jít, kam chceme, a budeme pořád hledat skulinky, jak doporučení obejít, tak tím ukazujeme, že je nám jedno, jak se s tím ohrožená populace vypořádá. Při obcházení pravidel se v jeden časový okamžik změní poměr lehce a těžce nemocných a nakonec to může zasáhnout naši rodinu, naše rodiče či prarodiče. I oni potřebují na individuální úrovni čas na oddálení onemocnění.
Nebezpečná zátěž
Vysoký počet nemocných ve zdravotnických zařízeních v jeden okamžik je obrovskou zátěží pro personál. Ta by mohla být tak extrémní, že by nebylo možné vyloučit chyby v ochraně před infekcí a došlo by třeba i k nedodržení zásad protiepidemického režimu.
Onemocnění by se přímo nebo nepřímo mohlo přenášet i na další zdravotnické pracovníky. To by vedlo k větší infekční dávce pro zdravotníky a k onemocnění s velmi těžkým průběhem. Tito lidé jsou totiž postupně, trvale a nejvíce exponováni. Bylo by velmi špatné, pokud by byl náš zdravotní systém v určitém čase zahlcen buď vysokým počtem nemocných, nebo nedostatkem personálu.
Měli bychom si vážit zavedeného systému zdravotní péče, který máme. Někteří lidé na zdravotnictví nadávají, ale já jsem při svém působení ve světě více socialistické ve smyslu široce dostupných a bezplatných zdravotních služeb a kapitalistické ve smyslu špičkových výkonů, zařízení a diagnostiky nikde neviděl.
Když už něco podobného ve světě existuje, mají zaveden alespoň regulační poplatek. Lidé, kteří zvažují, že odjedou do zahraničí, by tak měli vzít v úvahu, že tam mohou být nejen v karanténě, ale také hospitalizováni a léčeni, a ne vždy to bude zdravotnictví na stejné úrovni jako u nás. V našich nemocnicích na infekčních odděleních a klinikách je skutečně jedna z nejlepších péčí na světě.
Čas je potřebný také k tomu, aby se dořešily všechny návrhy výzkumníků na léčbu onemocnění. Ukazují se slibné cesty s antivirotikem remdesivir, které je ve Spojených státech v klinickém hodnocení, a pokud se prokáže jeho efekt, mohlo by být k dispozici na konci dubna.
Dále se zjistilo, že biologické léky ve formě monoklonálních protilátek, které se používají k léčbě některých autoimunitních onemocnění právě tím, že dokážou utlumit zánět, mohou pomoci nejtěžším případům onemocnění, kdy imunitní systém nemocného „přestřelí". Všichni výzkumníci ale žádají o další čas na zjištění skutečné efektivity možných léčebných postupů.
Tělo si zvyká
Čas a klid potřebují i nemocní, protože i zde je rovnice velmi jednoduchá. Koronavirus je nový a tělo si musí proti němu vytvořit v imunitním systému obranu. Pokud je člověk mladý a zdravý, tak se plná ochrana vytváří za 3–4 týdny od vniknutí viru do těla.
Pokud však člověku imunitní systém nefunguje tak dobře, může to být až 6 nebo i více týdnů. Právě u těchto osob může vzniknout zápal plic. A tím, že není doposud žádná zásadní léčba (kromě stimulace imunitního systému), je nutné nasadit léčbu na mírnění příznaků a čekat, zda si imunitní systém vytvoří obranu vůči viru.
Bílé krvinky a jedna z jejich nejdůležitějších složek, lymfocyty, jsou na začátku infekce postiženy, protože ony jsou spotřebovávány k ochraně před virem. Než krvetvorba přinese další obranné buňky, trvá to nějaký den. A tak i v imunitním systému nejde zase o nic jiného než o čas.
V USA nyní analyzovali jejich případy onemocnění a z nich je patrné, že inkubační doba by mohla být kolem 10–12 dní, ale prvotní velmi mírné příznaky, jako je bolest všech svalů těla, malátnost, kašel, tělesná teplota do 38 °C, se objevují během prvního týdne. Teprve v druhém týdnu se objevují závažnější potíže s dýcháním. Je to průměrně 8 dní do rozvoje dušnosti a průměrně 9 dní do vzniku primárního virového zápalu plic.
Onemocnění koronavirem není jako chřipka, která má klasicky náhlý nástup s vysokou teplotou. I zde jde o čas, protože zpočátku mírné onemocnění může přejít v těžší formu, a proto je dobré nezahlcovat zdravotní systém mírnými případy.
Současná pandemie doposud potvrdila, že klasická, jednoduchá a staletími prověřená protiepidemická opatření mohou velmi efektivně fungovat i nyní. Koronavirus, stejně jako jiné respirační infekce, se přenáší hlavně kontaktem, kdy dávka přenosu je vyšší a doba expozice je podstatně delší než při přenosu vzduchem. Proto je dobré mýt si ruce mýdlem – ne hystericky, stačí šestkrát za den, a tím se sníží počet virových partikulí na kůži. Mýdlo totiž efektivně ruší obálku viru, a proto se stále používá při vymývání rány po poranění vzteklým zvířetem proti přenosu vztekliny.
Pokud si lidé po důkladném omytí rukou s mýdlem omyjí ještě obličej, bude to efektivnější. Oběma způsoby velmi výrazně snižujeme infekční dávku. Pokud se však malé množství viru dostane do dýchacích cest, ještě nic není ztraceno.
Saunování pomůže
V dýchacích cestách máme na buňkách sliznic, ve kterých se chce pomnožit virus, vrstvičku hlenu, která je zásadní pro ochranu před vniknutím viru.
Hlen se výrazně ztlušťuje, pokud měníme například teplotu na sliznici saunováním, pokud pobýváme u moře a slaný vzduch dráždí k další produkci hlenu, nebo prostě když běháme třeba několik desítek kilometrů týdně. Otužování totiž nesouvisí tolik s tím, kolik máme bílých krvinek, ale hlavně s tím, jak silný hlen se všemi nespecifickými působky přirozené ochrany těla máme na povrchu sliznic k dispozici.
Výrazná část naší populace si téměř odvykla sportovat, a i toto je částečně důvod, proč vznikají u tolika osob respirační onemocnění a proč se tak snadno šíří. Moře nemáme, abychom k němu chodili každé ráno inhalovat slaný vzduch, a tak nám nezbývá nic jiného než běhat.
Myslím si, že v tuto chvíli kritizovat nebo obcházet nařízení či doporučení vlády a ministerstva zdravotnictví není vhodné, a měli bychom je dodržovat. Třeba jen proto, že máme v sobě alespoň trochu respektu k rodičům a prarodičům. Připravovat se na další epidemii můžeme třeba tím, že po skončení koronavirové pandemie budeme více sportovat.
Autor: Jiří Beran, profesor epidemiologie
A nakonec, jak zvýšit hladinu lymfocytů? https://www.wikihow.cz/Jak-zv%C3%BD%C5%A1it-hladinu-lymfocyt%C5%AF
Komentáře
Okomentovat